Sauna v mateřské škole - její vhodné umístění a vybavení

Dnešní článek popisuje vhodné umístění sauny v areálu mateřské školy a její vybavení.

Kde mít saunu v areálu mateřské školy ?

Jako první krok při rozhodování, kde mít saunu, má být úvaha, zda ji mít jako samostatnou kompletní saunu, anebo jen jako saunovou jednotku v interiéru areálu mateřské školy či jako samostatnou kompletní externí saunu v blízkém venkovním areálu zařízení. Úvahu jistě ovlivní ekonomické podmínky – kompletní sauna stojí více než saunová jednotka, která nijak neztrácí na principech pravé sauny, zajišťuje totiž jak účinné prohřátí, tak i dostačující ochlazení, a navíc může být zřízena i v omezených prostorech školy.

Jedna místnost – jedna sauna

Nejlépe je, když se vedení mateřské školy postará o jednoduchou saunovou jednotku v některé z volných prostor v areálu zařízení (bývalé prádelny, skladů pro otop a jiné nevyužité místnosti apod.).

Takovou jednotku lze řešit umístěním nejen obou základních prvků sauny (prohřívárny a ochlazovny), ale i alternativních pomocných prostor (šatnový kout, sprchový box) do jediné místnosti. Potřebná plocha takového prostoru má činit minimálně 16 m2 , kubatura do 48 m3, ale může být samozřejmě větší. Místnost pro saunovou jednotku by měla být dobře větratelná nejméně jedním oknem a vybavená vyhovujícími elektrotechnickými a inženýrskými instalacemi. Takto lze s menšími náklady zařídit sice nejskromnější, ale zcela vyhovující kompletní malou interiérovou saunu, právě pro limitovaný počet saunující skupiny.

Na ploše, která je zde k dispozici, vystačí pro saunovou kabinu plocha 3 - 4 m2 (kubatura činí 6 m3 – 8 m3), pro sprchový kout 1 m2, šatnový kout 3 m2, zbývající plocha je spojovací a volný prostor který se dá před oknem využít k doplňkům běhu saunování (zejména respiračním cvikům). Této minimalizované sauně se musí přizpůsobí režim před saunováním i po něm, protože použití WC, podání nápojů a závěrečný odpočinek se realizují již mimo saunovou jednotku v běžných prostorách školského areálu.

K vybavení této saunové jednotky náleží lavice s věšáčky k odložení oděvu a prádla, což plní funkci šatnového koutu. Sprchový kout i otvíratelné okno s přístupem čerstvého vzduchu. nahradí dostatečně celkové ochlazení. K ochlazení však lze využít i prostoru v blízkosti saunové jednotky (volná místnost, tělocvična, terasa, veranda) či v okolí budovy.

V takto vybavené saunové jednotce lze provést všechny úkony, které se týkají vlastního saunování (odložení saunového župánku a obutí návleků na nohy, vstupní očista, prohřívání, ochlazení pod sprchou, respirační cviky před otevřeným oknem, ale i chvilkové posezení na lavici šatnového koutu). Protože zde schází oddělená ochlazovací jednotka s bazénkem, využívá se k ochlazení jen některých ochlazovacích prvků, totiž chladné vody ve sprše a čerstvého vzduchu z otevřeného okna, případně krátkého pobytu ve volném přírodním okolí budovy. Je vynecháno ochlazování celkovou koupelí ve velkém či malém stabilním bazénku, což pro kompletní saunování jistě významné, i když na škodu to není, jestliže je vynechané.

Jedna sauna ve dvou místnostech

Je-li to možné, lze řešení saunové jednotky rozložit do podoby dvou stavebně technicky oddělených celků - prohřívárny (saunové kabiny) a vnitřní ochlazovny, a to kvůli dosažení většího teplotního rozdílu mezi fyzikálními funkcemi obou částí saunové lázně. K tomu je potřeba mít možnost využít dva dobře větratelné prostory, každý zhruba o stejné ploše aspoň 16 m2. Oba prostory musí být vybaveny přívodem elektrické energie k otopu saunového topidla a osvětlení, jakož i k instalací sprchy či bazénku.

V prvním prostoru se instaluje kompletní saunová kabina a šatnový kout, případně se přidá lavička pod oknem k oddechu (respiriu), jakož i poličky, zrcadlo, obrazový návod postupu saunování, případně i váha.

Jako součást vnitřní ochlazovny se umístí a provozně oddělí sprchový kout, pokud ovšem nebyl zřízen hned vedle saunové kabiny v prvním prostoru. Ve vnitřní ochlazovně („mokrém“ prostoru), je vhodné pro děti umístit přenosný mělký bazének, spíše brouzdaliště, případně poskytnout volnou plochu k respiračním cvikům u otevřeného okna. Podmínkou je přímá větratelnost. Ideální je, jestliže se vnitřní ochlazovna dá spojit s venkovním dvorkem, zahradou, ale i s otevřenou terasou či verandou. Není-li tato možnost, je dobré použít některé další místnosti (např. tělocvičny aj.), kde lze plně otevřít okna.

K zřízení zevní ochlazovny s případným fixním bazénkem (s hladinou do 0,5 m) a volnou plochou pro pohybovou aktivitu může být využito volného venkovního prostranství nebo kryté přístavby, přístupné z vnitřních prostor sauny. To může v mnohých mateřských školách přinést zejména ekonomické a provozní potíže.

K ochlazující koupeli není třeba v zařízení budovat nákladné fixní betonové, keramické, kovové či plastové bazénky, vystačí se s přenosným plastovým či kovovým bazénkem, který jako brouzdaliště slouží k rychlému ochlazení a seznamování se dětí se studenou vodou spíše hrou, nikoli k výcviku plavání. Do tohoto mokrého prostoru lze nakonec odděleně zařadit i sprchy a WC, pokud nejsou poblíž v zařízení. Různé kádě a skruže jsou pro ochlazování dětí nevhodné, jednak pro náročnost přístupu pro děti, tak pro personál, ale i pro účinek vodního sloupce (komprese hrudníku zatěžující kardiovaskulární systém).

Sauna v areálu mateřské školy vyžaduje prostor oddělený od běžného provozu budovy, aby byl zajištěn klid pro náležitý postup saunování a jeho očekávaný účinek. Ve světě tomu říkají "království sauny“. Toto funkční vydělení umožňuje využít sauny k saunování s dětmi i z jiných mateřských škol, ovšem za podmínek, že sauna má další povinné prostory (šatnu, WC, odpočívárnu). Lépe je, aby každá mateřská škola měla svou malou saunu.

Nábytkové vybavení prohřívárny

Právě pro saunování s malými dětmi se jeví jako účelné pořídit v saunové kabině prakticky jen jeden široký stupeň lehátkové pryčny ve výši kolem 90 cm. K usnadnění nástupu dětí na tuto lehátkovou plošinu lze použít širších schůdků s jedním či dvěma stupínky o výšce 30 cm, které zároveň mohou sloužit jako rezervní stupně pro posazené dětí, jimž by bylo na vyšším stupni příliš horko.

Prohřívací plošinu tvoří dvě vyjímatelná lehátka, uložená vedle sebe. Nosné lišty jsou upevněny ve výšce kolem 90 cm nad podlahou. Délka lišt minimálně 100 cm, aby odpovídala šířce dvou vedle sebe položených lehátek. Lehátka jsou široká minimálně 50 cm a opatřena pevnými latěmi o šířce 5 cm s mezerou 1,5 cm. Pokládají se na lišty a vytvářejí tak širší plošinu, na které lze ležet. Zábradlí a opěrky se upevňují na stěně.

Další stupně pryčnových lehátek se dnes považují pro saunování s dětmi za nepotřebné, protože přivádí děti do prostředí teplotně náročného a vzhledem k vyšším teplotám vzduchu nemohou být dětmi dostatečně využívané (hlavně ne pro poloh u vleže). Více stupňů zvyšují dále světlou výšku stropu kabiny nad obvyklou míru 200 cm nad podlahou, protože podle hygienického předpisu má být vzdálenost posledního stupně pryčny od stropu 110 cm. Třetí stupeň ubírá místo k zřízení dostatečně širokého a tedy pro děti bezpečného a pohodlného lehátka v uvedené výši.

Volba přiměřeného stavebně technického vybavení celé sauny a saunové prohřívárny především má nejen ekonomické zdůvodnění, ale – světe div se - i zdravotní. Nenarážím tu na přímý vliv saunové lázně, ale na to, že úspory na provozních nákladech spíše umožní perspektivní pravidelné saunování s dětmi pravidelně jednou za týden. A to má jedině smysl pro vznik setrvávající imunity s příznivým důsledkem poklesu nemocnosti, který se odráží v celkové ekonomice podniků zaměstnávajících i ženy s malými dětmi.

Úspory se týkají především energie. Při otopu saunové kabiny elektrickým topidlem se počítá se spotřebou 1 kW/hod/1m3, to představuje např. při dopoledním dvouhodinovém saunování a úvodním hodinovým vyhřátím u malé kabiny celkovou spotřebu 3x6 kW/hod (tedy 18 kW), u většího typu 3x8 kW/hod (tedy 24 kW). Při celkovém počtu např. 20 saunovaných dětí vychází spotřeba na 1 dítě saunované v malé kabině 0,9 kW, ve velké kabině 1,2 kW. Moderní regulace otopu však umožňuje spotřebu energie výrazně snížit (až o 1/3) a zkrátit dobu vyhřívání kabiny. Je tedy výhodnější mít malou saunovou kabinu.

Pro úsporu energie je důležité zachovat předepsanou výšku stropu kabiny, rozhodně nemá překračovat 200 cm. Tak lze prohřívárnu rychleji a lépe vyhřát, ušetřit energii a přitom zajistit dostatečný účinek tepla i na níže uložených pryčnách. Proto lze vystačit jen s jedním širším pryčnovým lehátkem (ale ve výši druhého stupně) s přístupovými schůdky, ale je možné i řešení s dvěma stupni pryčen (horní 90 cm a spodní 40 cm nad podlahou). Účelnější je řešení se širokou lehátkovou plošinou.

K vybavení ochlazovny

Protože sprcha je povinnou součástí saunové jednotky, není problém využívat sprchování i k ochlazení v kombinaci s pobytem na čerstvém vzduchu. To je nejednodušší, plně vyhovující řešení. Zřizovat stabilní bazénky k ochlazení není v zařízeních pro děti účelné a je nákladné a provozně složité. Zde postačí přenosný plastový či kovový bazének. Ve veřejných saunách jsou k dispozici většinou hluboké bazénky, dokonce i kádě. Ochlazování dětí v obou je náročné jak pro dětský organizmus, tak pro doprovodný personál.

Jak si poradit s nabídkou teplodárných zdrojů na trhu

Trh nabízí zájemcům jako teplodárné zdroje různé přístroje a technická zařízení s nepřesným použitím slova „sauna“ (např. infrasauna, sauna-belt, vibro-sauna, prádlo sauna a pod.) a se zdůrazňováním nízké spotřeby energie. Propagace takových „pseudosaun“ je ve srovnání s pravou saunovou lázní založena na tak rozsáhlém působení a téměř neskutečném účinku na zdraví člověka, až je to neuvěřitelné. Tím dochází u mnoha vedení mateřských škol k nejistotě při rozhodování, zda si pořídit saunu, anebo produkt, který nese její název, ale je zcela jiným druhem teplodárného zdroje než je pravá sauna. Někdy se vedení zařízení neumí ubránit naléhání prodejců, většinou bohužel odborně nepodloženému a sledujícímu jen obchodní záměr. Rozhodnutí jaký si vybrat teplodárný produkt záleží pochopitelně vždy na vedení každého zařízení. V úvahu by však měla být vzata řada důležitých okolností, které mohou podpořit či zamítnout to či ono rozhodnutí. A ty jsou:

  • Jak saunová lázeň tak i fyzikální prostředí infrakabiny shodně produkují infračervené záření, sálání jako zdroj tepla. Odlišnost těchto dvou teplodárných zdrojů v některých bodech je však značná. Přímé infračervené záření v infrakabině tvoří 96% předávaného tepla, což je pro dětský organizmus velmi náročné, zatímco infračervené záření v saunové kabině je pouze druhotné a tvoří jen 40% či 60% tepelného objemu a je ještě jen druhotné (horký vzduch zahřívá dřevo, které „sálá“ na vlnové délce organizmu) a proto méně náročné.
  • Další rozdíly se týkají kubatury ohřevné infrakabiny, která je dimenzována tak, že se mohou zahřívat jen 2-3 dospělé osoby (případně 3 -5 dětí) a většinou jen vsedě, zahřívání jedné osoby má trvat nejméně 2o minut, takže jsou-li v infrakabině děti ohřívány jako v saunové kabině (10 minut), je to nedostatečné, i když se to dětem líbí. V pravé saunové kabině lze ve stejném časovém limitu zajistit prohřívání během 15 minut až 12 sedícím dětem a 2 dospělým doprovázejícím osobám.
  • Velkou výhodou infrakabin je, že její zářiče mají nízkou spotřebu elektrické energie a že zahřívání se může uskutečňovat prakticky hned po uvedení zářičů do chodu. Infračervené paprsky totiž procházejí vzduchem a po dopadu na kůži se hned mění v teplo. Infrakabina tak připomíná funkci kachlových kamen anebo horké vodní koupele.
  • Náklady na provoz saunové kabiny jsou pochopitelně vyšší, ale její nižší pořizovací hodnota a rozmanitá hodnota fyziologického vlivu saunové lázně, jakož i možnost vysaunovat značný počet dětí během několika hodin je při nejmenším vyrovnávají. Přispívají k tomu i moderní saunová topidla, která se vyznačují až poloviční úsporou energie (běžná norma je 1kW/hod na 1 m3 kubatury saunové kabiny).
  • Infračervené paprsky ze zářičů v infrakabině dopadají jen ve svazku jen na geometricky vymezenou část povrchu těla. Aby mohlo být tělo vystaveno co největší plochou tomuto záření, musí se k tomu instalovat větší počet zářičů a to zvyšuje investiční náklady. Běžné vybavení infrakabiny pro 3-4 osoby dosahuje částky až 190.000 Kč i více; saunovou kabinu o rozměru vhodném pro skupinové saunování s dětmi lze vystačit s investicí o 2/3 nižší. To platí i pro rodinnou saunovou kabinu.

Autorem článku je MUDr. Antonín Mikolášek. Článek je zveřejněn s jeho svolením exlusivně na webu clovecesaunujse.cz.

23_o_1_sauna-v-ms2_v.jpg
ekologické praní
výroba saun
nahoru
články sauny